Ústavní systém České republiky je postaven na předpokladu, že i za krizových situací budou všechny ústavní orgány plně funkční. Řada klíčových rozhodnutí, která jsou podmínkou přijetí dalších opatření směřujících k eliminaci krizové situace, jsou vázána výlučně na rozhodnutí parlamentu, který je ve své roli nezastupitelný. Nicméně i tam, kde je rozhodnutí svěřeno vládě, může nastat situace, kdy vláda nebude schopna reagovat dostatečně pružně.
Tato rizika jsou známa déle než 20 let a nejsou tematicky nijak nová. Současná situace otevírá diskuzi o tom, zda a jak tyto strukturální nedostatky českého konstitucionalismu řešit.
Inspiraci pro řešení nedostatků současné úpravy můžeme nalézt v československé ústavní historii.