Abstrakt
Ústavní vývoj v Evropě se trvale vyznačuje vysokou dynamikou. Relativně pokojná poslední desetiletí života provázená v současnosti i jistou hospodářskou prosperitou, umožňují provádění ústavních změn vyvolaných přirozeným rozvojem státu (Ústava Švýcarska z roku 1999).
Nejsou ale vyloučené ani případy, kdy vítěz parlamentních voleb odmítne hledat rozumný ústavní kompromis s opozicí a rychle prosadí svoji ústavní vizi, ovšem s rizikem, že takový ústavní text bude vystavován revizi s každou změnou ústavní většiny (Ústava Maďarska z roku 2011). Ústavní laboratoří Evropy je dlouhodobě Itálie, kde však dvě dojednané a parlamentem schválené radikální ústavní reformy, jež měly napomoci překonat vleklou společenskou krizi v zemi, byly odmítnuty v referendech (2006, 2016). Čtvrtstoletí samostatné existence České republiky a platnost její Ústavy prokázaly, zeje Česká republika standardní parlamentní republikou s fungujícím základním zákonem. Některá jeho ustanovení jsou však opakovaně vystavována tlakům a pokusům o změnu jejich interpretace, zejména v důsledku dílčích selhání politického systému a jeho aktérů.