Abstrakt
Symbolický obraz světla v obleči v Husově Postile je v článku analyzován na pozadí symboliky obrazu odění světlem v Seifertově básnické sbírce Světlem oděná (1940), kterému věnoval detailní rozbor Alexandr Stich. Ve srovnání s mnohostranným symbolickým obrazem Prahy "oděné světlem" se Husovo spojení "světlo v obleči" jeví na první pohled jako jen o málo víc než překlad metafory sv. Řehoře Velikého.
Při bližším pohledu se však Husova volba substantiva obleč (v dané době již zjevně neobvyklého a významově poněkud neurčitého) jeví jako promyšlený tvůrčí čin, který Husovi umožil vyjádřit metaforiku, která v latinském originále vyplývala z užití substantiva testa "(hliněná) nádoba (chránící světlo uvnitř)" a která umožňovala výklad "vnější stránka člověka chránící vše boží v jeho nitru".