Abstract
Husserlovo líčení zrodu filosofie a peripetie její konstituce spolu s jeho zkoumáními žitého světa otevírá jím samým ne zcela vytěžené problémy. Jakým způsobem filosofická a vůbec vědecká intence proměňuje horizont světa uvnitř evropské tradice? A opačně: jak se proměňuje sama filosofická intence v horizontu pasivity, v níž se stává tradicí? Jak se korelativně tomu proměňuje evropské lidství? To jsou otázky, které nepatří pouze do odborného bádání historie filosofie, ale především směřují k dotázání našeho vlastního smyslu a způsobu bytí.
Chtěl bych ujít několik kroků k rozvinutí naznačených problémů spolu s širšími dějinnými implikacemi, které u Husserla nejsou rozvinuty nebo mají podobu pouhých heslovitých poznámek či dokonce blíže nevyjasněných titulů.