Výr velký (Bubo bubo), největší sova v české přírodě, byl jedním z lidmi dlouhodobě pronásledovaných živočišných druhů. Lidská averze vůči výrům byla převážně spojena s provozováním myslivosti (výr byl považován za škodnou s ohledem na predaci koroptví a bažantů ceněných jako lovná zvěř).
Zároveň byla jeho volně žijící populace umenšována i systematickým vybíráním mláďat z hnízd za účelem jejich chovu a používání jako návnad při lovecké metodě zvané výrovka pro lov jiných ptáků. Systematické pronásledování přivedlo druh na konci 19. století na pokraj vyhynutí.
V průběhu 20. století se výr v českých zemích postupně stal předmětem stále přísnější právní ochrany, která zabránila jeho úplnému vyhynutí a zajistila existenci postupně a setrvale rostoucí populace.