Abstrakt
V léčbě pacientů s revmatoidní artritidou (RA) je schváleno několik biologických chorobu modifikujících antirevmatik (DMARD) s různým mechanismem účinku. Nepřímé důkazy z metaanalýz a ojedinělých "head-to-head" studií porovnávajících různá biologická DMARD naznačují, že jejich účinnost i bezpečnost jsou obecně podobné.
V běžné praxi jsou pacientům s RA jako první biologická DMARD obvykle předepisovány inhibitory TNF-α (v současné době lze přitom použít adalimumab, certolizumab, etanercept, golimumab či infliximab), přímé porovnání zástupců této skupiny však dosud nebylo provedeno. Vedle výběru optim ální prvoliniové biologické léčby jsou v současných doporučeních pro terapii RA uvedena i kritéria pro změnu terapie, která je indikována, nepoklesne- li po 3 měsících skóre DAS28-ESR o >= 1,2 nebo skóre CDAI (Clinical Disease Activity Index) či SDAI (Simplified Disease Activity Index) o 50 % a není-li po 6 měsících dosaženo remise nebo nízké aktivity onemocnění (LDA).
Pacienty s nedostatečnou odpovědí na první inhibitor TNF-α je možné převést na další inhibitor TNF-α nebo na lék s jiným mechanismem účinku. Klinické studie přitom ukazují, že účinnost inhibitoru TNF-α po selhání jiného inhibitoru TNF-α zůstává do jisté míry zachována.