Studie se věnuje literárním reprezentacím Prahy v románové tvorbě slovenských autorů meziválečného období. Od dob národního obrození přitahuje Praha pozornost slovenských autorů.
Její obraz není v literárních textech konstantní, ale proměnlivě se objevuje v rozmanitých podobách a významech. Přestože se Praha obrozenská i prvorepubliková objevuje v odborné literatuře jako místo důležité a inspirativní pro vývoj slovenské kultury, tak jeho literární reprezentace po vzniku republiky zachycují Prahu spíše jako obraz plný pesimistických vizí s destruktivními atributy.
Na rozdíl od starších literárních reprezentací Prahy 19. století jsou již prvorepublikové romány komponované jako antiidylický koncept oproštěný od poetiky obrozenského idylismu. Ve sledovaném literárním poli se ocitly romány Martina Kukučína (Lukáš Blahosej Krasoň), Mila Urbana (Hmly na úsvite) a Gejzy Vámoše (Atómy Boha).
Každý z autorů pracuje s kvalitativně jiným typem vztahů mezi Čechy a Slováky po vzniku první republiky v r. 1918.