Studie se zaměřuje na české a slovenské cestopisy ze čtyřicátých let 19. století (Jan Helcelet, Vilém Dušan Lambl, Václav Staněk, František Ladislav Rieger a Gašpar Fejérpataky-Belopotocký). Analýza komunikačních schémat upozorňuje na sociální síť mezi českou a slovenskou vlasteneckou společností, kterou rozděloval spor mezi Štúrem a Kollárem.
Cestopisy jsou dokladem bohatého vlasteneckého života české i slovenské společnosti, které v daném období na pozadí jazykové otázky řešily klíčový problém dalšího kulturního směřování.