Abstrakt
Stát je v soukromoprávním styku právnickou osobou sui generis. Vzhledem k odlišnostem státu od ostatních právnických osob, zejména v úpravě právního jednání za stát, lze uvažovat o tom, zda některé rysy právní subjektivity nemohou ulpívat na organiza čních složkách státu, o kterých zákon sice explicitně uvádí, že nejsou právnickými osobami, které ovšem de facto právní subjektivitu státu uvádějí v život.
Judikatura tuzemských soudů reflektujíc popsaný stav vytvořila tzv. koncepci či teorii dělené subjektivity státu. Předmětem tohoto článku je zkoumání významu uvedené teorie pro vztahy uvnitř státu a vztahy státu se třetími subjekty na konkrétních příkladech z judikatury.