Příspěvek prezentuje kognitivně-komunikační přístup jako odpověď na problémy, jimž výuka českého jazyka v naší škole dlouhodobě čelí. Ačkoliv moderní didaktika češtiny komunikační cíle akcentuje už od 80. let, ve výuce češtiny na ZŠ i SŠ stále dominuje tradiční gramaticko-normativní přístup.
Toto pojetí se však dlouhodobě ukazuje jako nevyhovující, a to především z pohledu rozvoje komunikačních dovedností žáka, jeho komunikačních potřeb a aktuální sociálně-kulturní reality. Příspěvek se snaží nabídnout konkrétní didaktická řešení, a to mj. též v podobě příkladu výukové strategie vybrané výseče učiva.