Abstrakt
Cholangiocelulární karcinom je poměrně vzácný maligní nádor vycházející z cholangiocytů, se špatnou prognózou a zpravidla pozdně stanovenou diagnózou. Jedná se o malignitu s různorodou biologií a řadou genetických i epigenetických změn.
Jeho incidence v ČR činí asi 1,4 případu na 100 000 obyvatel za rok. Pro příznivou prognózu a naději na delší přežití je důležitá časná diagnostika s chirurgickým řešením.
V těchto případech dosahuje 5letého přežití asi 20-40 % pacientů. V časné diagnostice hrají zásadní roly zobrazovací metody a histopatologická verifikace; laboratorní onkomarkery zatím nejsou dostatečně vypovídající.
Totéž platí také o genetických markerech, což vede k hledání nových molekulárních cílů a zavedení cytologických a molekulárně biologických metod s vysokou specificitou a senzitivitou do rutinní praxe. Současná racionální časná diagnostika spočívá v účelném využití zobrazovacích metod.
Využití genetického testování, a hlavně znalost molekulární podstaty tohoto onemocnění bude velkým přínosem. Jako významné se jeví sledování asociace s genetickými dráhami IDH1 a RAS-MAPK a dále sledování genetických mutací genů TP53, KRAS, SMAD4, BRAF, IDH1/2 a dalších.
Z molekulárního hlediska nelze podcenit také onkovirový potenciál infekce HBV/HCV.