Článek se zabývá komunikací tváří v tvář jako jediného způsobu axiomického definování obrazu světa. Lidský svět, vnímaný primárně prostřednictvím vyhodnocení vztahu k druhému, je kulturním i biologickým konstruktem.
Tvář je nositelkou specifického obrazu světa, který je formován jejím vztahem k druhým tvářím. Tvář je podmínkou pro vznik komunikace prostřednictvím jazyka, který z tváře vychází, a jsou tak oba produktem biologické říše stejně jako strategickým chováním v řeči zakódovaným.
Moderní člověk a jeho chování je výsledkem evoluce sociálního zoomu, procesu, který určuje dnešní civilizaci pouze a jedině na základě vývoje vyvažovacího mechanismu, které nazýváme altruistickým řečovým chováním.