Empirická studie si nad životními cestami deseti legionářů romského původu, kteří získali status "legionář dle zákona", klade několik otázek souvisejících se společenským postavením těchto legionářů za první republiky. V první části jsou vybrané osoby stručně představeny, je nastíněno jejich zapojení do legií a případná oceňování a uznání.
Těžištěm studie je meziválečné období a II. světová válka. Jedním z cílů autorky bylo zjistit, jak se vybraným legionářům s romským původem podařilo zapojit po skončení první světové války do sociálních struktur a zda jim účast v legiích v procesu koexistence s většinovou společností pomohla.
Na detailnějším představení fragmentů osobního legionářského spisu jednoho z nich, Josefa Holomka, ukazuje, jakých poct se mu od jeho legionářských spolubratrů dostalo. Zároveň však studie dokládá, že navzdory své účasti v legionářském hnutí téměř všichni z do této sondy zahrnutých legionářů s romským původem žili i v meziválečném období na okraji společnosti a že většina z nich včetně jejich příbuzných byla z rasových důvodů během II. světové války zavražděna v koncentračním táboře.
Výzkum tak přináší poznatky k sociálním procesům marginalizace znevýhodněných a dokazuje, že ani status "legionáře dle zákona" nepomohl romským legionářům k výraznější - byť aspoň dočasné - akceptaci majoritní společností. Tyto osoby vzhledem ke sv ému etno-sociálnímu původu stály i za první republiky nadále na samém okraji společnosti.