Úvod: Stanovení optimálního dávkování antithymocytárního globulinu (ATG) použitého v rámci přípravného transplantačního režimu by mohlo zlepšit přežití u pacientů po alogenní transplantaci krvetvorných buněk (HSCT). V této práci byl hodnocen dopad snížení dávkování antithymocytárního globulinu (Thymoglobuline Genzyme) na cytomegalovirovou (CMV) infekci, incidenci reakce štěpu proti hostiteli (GVHD), celkové jednoroční přežití a další vybrané klinické parametry.
Materiál a metody: Do srovnání bylo zařazeno 65 pacientů se stejným transplantačním režimem (fludarabin/busulfan/thymoglobulin) s různým dávkováním thymoglobulinu: 7,5 vs. 6 mg/kg. CMV DNAémie byla pravidelně monitorována pomocí kvantitativní real-time PCR.
Preemptivní antivirová terapie byla zahájena při virémii nad 1000 kopií CMV DNA v jednom mililitru periferní krve (cp/ml). Výsledky: Snížení dávkování thymoglobulinu ze 7,5 mg/kg na 6 mg/kg prodloužilo dobu do první detekce CMV u pacientů po HCST (28 dní u vyššího dávkování vs. 40 dní u nižšího dávkování, p = 0,04).
Změna dávkování neměla vliv na incidenci CMV, neovlivnila dobu do zahájení léčby ani celkovou délku podávání virostatik, nebyl rozdíl v úvodní virové náloži ani v maximální dosažené virémii (vše p >= 0,18). Nižší dávkování thymoglobulinu nevedlo k vyš ší incidenci GVHD ani vyššímu riziku relapsu či mortalitě v prvním potransplantačním roce (vše p >= 0,32).
Závěr: Snížení dávkování ATG v rámci transplantačního přípravného režimu fludarabin/busulfan/thymoglobulin by mohlo přinést snížení toxicity léčby při zachování její účinnosti.