Cíl studie: Faktory ovlivňující sociální vývoj autistických dětí jsou stále málo probádané. Cílem práce bylo pokusit se zhodnotit longitudinální sociální vývoj dětí s poruchou autistického spektra (PAS) a ověřit hypotézu o latentních sociálních schopnostech u autistických dětí na longitudinálních datech.
Metody: Studie byla koncipována jako follow-up, který byl až na dvě výjimky proveden telefonicky. Zkoumali jsme 47 dětí s PAS (40 chlapců a 7 dívek) s průměrným věkem 10,0 +- 2,5 roku (rozmezí: 5,0-15,8 roku); průměrná délka follow-up od prvního vyšetření byla 4,1 roku.
Jako hodnotící nástroj byla využita sociální subškála dotazníku Autism Diagnostic Interview-Revised (ADI-R). Soubor byl dále rozdělen podle odpovědi na položku ADI-R č. 59 "Bezpečná základna" na ty s normální odpovědí, tedy skóre 0 (n = 20), a ty s abnormální odpovědí, zahrnující původní, netransformovaná skóre 1, 2, 3 (n = 27).
Spolehlivost rodičovských výpovědí hodnotili po provedeném škálování ADI-R v době baseline ošetřující lékaři, kteří tak mohli konfrontovat výpovědi rodičů s vlastní znalostí dítěte. Použita byla škála školního známkování na stupnici 1-5, přičemž nejvyšší spolehlivost měli rodiče se známkou 1.
Výsledky: Pokles skóre sociální subškály ADI-R během follow-up (tj. oproti baseline) byl statisticky významně rozdílný mezi dětmi s normální a abnormální odpovědí na položku ADI-R č. 59 (0,85 vs. 5,26; p = 0,046). Pokud jsme však zařadili jen spolehlivé rodičovské výpovědi (známky 1-3), pak se rozdíl podstatně změnil a ztratil statistickou významnost (2,57 vs. 5,56; p = 0,263).
Závěry: Naše výsledky nepotvrdily hypotézu o latentních sociálních schopnostech, podle které autistické děti se separační anxietou ve věku 4-5 let mají později lepší výsledky v sociálních schopnostech. Výsledky naopak poukázaly na dosud neprozkoumaný faktor spolehlivosti rodičovské výpovědi, který bez adekvátní korekce může podstatně ovlivnit výsledky telefonicky prováděných sledování.