Abstract
Otázka nerovnosti je v Evropě na vzestupu, ať se v poslední dekádě dotýkala veřejných diskuzí o hospodářské krizi, krizi migrační anebo růstu populismu. Evropská nerovnost má přitom mnoho dimenzí, které se však často vyhraňují mezi protipóly globálního Severu a Jihu nebo evropského Západu a Východu.
Jde přitom o spojené nádoby, v nichž se ekonomická nerovnost mísí se (sebe)vyobrazováním evropského Východu a globálního Jihu jako zaostalých příbuzných. Jak na tyto trendy v posledních 30 letech odpověděly Česko a Slovensko jakožto východní aspiranti na povýšení do pozice globálního Severu? Nebylo onou odpovědí přijmutí vize sebe sama jako zaostalého příbuzného, který se přiblíží svému vyspělému protipólu jedině tím, že stejnou vizi uplatní na ještě méně šťastné regiony globálního Jihu?