Abstrakt
Raně novověké vojenské příručky jsou jedním ze zásadních pramenů, které vypovídají o ideální podobě dobových vojenských táborů. Na jejich stranách se sice většinou nesetkáme s verbálními popisy ani s vyobrazeními skutečných táborů, jejichž pozůstatky je možné dodnes nalézt v krajině, ovšem zprostředkovávají nám informace o tom, jakým způsobem se vojenské tábory v raném novověku plánovaly, vyměřovaly, stavěly, opevňovaly, rozdělovaly na jednotlivé kvartýry nebo zásobovaly.
Napomáhají nám také pochopit, jak vojáci a trén v táborech žili, jaká byla jejich práva a povinnosti, či jak trávili svůj volný čas v polním ležení. Cílem tohoto příspěvku je představit žánr vojenských příruček v podobě, v jaké byl vydáván v prostoru střední Evropy zhruba v letech 1550-1650 a vystihnout jeho specifika relevantní pro zkoumané období a region.
Hlavní důraz bude kladen na ty vojenské příručky, které se zabývají problematikou polních táborů. Na jejich základě budou charakterizovány klíčové poučky vztahující se k ideální podobě dobových vojenských táborů.
Protože ovšem rozsah této práce neumožňuje detailní rozbor všech podstatných titulů zkoumaného žánru, bude k studii přiložen bibliografický soupis relevantních vojenských a inženýrských příruček vydaných ve střední Evropě v letech 1550-1650, které obsahují textové pasáže a ilustrace zaměřené na dobové vojenské tábory. Tento soupis se může stát jedním z teoretických východisek pro interdisciplinární výzkum raně novověkých vojenských táborů křesťanských armád.