Abstrakt
Ve čtvrté prosbě modlitby Páně zajímají raněkřesťanské autory především dva problémy. Prvním z nich je význam slova "chléb" v této modlitbě.
Druhým je smysl řeckého pojmu epiúsion, hapaxem v celé starořecké literatuře. Článek sleduje tradici výkladu těchto dvou pojmů v patristické epoše, počínaje Tertuliánem a Órigenem přes mystagogické katecheze 4. století a antiochijské autory až po plné rozvinutí raněkřesťanských idejí u Augustina a Maxima Vyznavače. Patristické myšlení obohatilo křesťanskou reflexi o modlitbě od středověku po současnou dobu a představuje neopominutelný bod zájmu pro badatele významu modlitby k Otci, kterou Kristus naučil své učedníky.