Příspěvek se věnoval problematice zkoumání lexémů, resp. mytologémů (mystifikovaných subjektů různých sfér či objektů používaných v mytologickém či folklorním prostoru) označujících duši v baltských jazycích. Na základě již probádaného materiálu ilustroval specifika výzkumu jednotlivých mytologémů (zejm. na příkladu lit. siela a lot. velis, lit. vėlė), a zabýval se prostředky, jimiž lze jednotlivé mytologémy zkoumat.
Vymezil potřebu i úskalí diachronního výzkumu, způsob, jakým je vhodné postupovat při komparativní metodě a nástroje synchronního charakteru, jež jsou pro zkoumání mytologémů k dispozici. Došel k závěru, že jednotlivé mytologémy vyžadují individuální metodologický přístup, resp. kombinaci několika způsobů zkoumání.