Abstrakt
Balada jako existenciální setkání s tím, co nás přesahuje, oživuje nadčasovou emocionální paměť, odrážející tresť doby. Za jejím dnešním tvarem, obroušeným orální tradicí pod dohledem sběratelů, etnografů a osobitých zpěváků, zahlédne vnímavý interpret re-interpretaci mnohokrát omleté tradice.
Jedinečný, zasutý původní výdech trýzněné duše si hledá svůj hlas v naší každodennosti. Pratvar balady nenajdeme mimo sebe.
Pradávné vzory nelze dohledat ani napodobit. Jejím zpěvem se účastníme obřadu převtělení.
V euforii, navozené hlubokým dýchán ím, rovnáme svá těla i duše. Podléháme extázi, odvěkému rituálu zastavení času.