Tento příspěvek se zaměřuje na možnosti rozvinutí kritického potenciálu výtvarně didaktického diskurzu a zpracováván í společenských témat v rámci výtvarné výchovy, která se může stát jedním z vhodných prostorů pro realizaci veřejné a kritické pedagogiky. Příspěvek vychází ze snahy odpovědět na výzvy doby, mezi které dnes podle mnohých ukazatelů patří tematika xenofobie a rasismu, a chce představit kritiku projevů netolerance a odmítání "jinakosti" jako zdroj nereflektovaných možných kritérií kvality vzdělávání.
Ve třetí části příspěvek tematizuje způsob uchopení uprchlické krize ve výtvarné výchově a rozebírá konkrétní příklady z německé pedagogické praxe.