Kapitola se zabývá slovy, která se v mluvené neformální a nepřipravené komunikaci užívají k různým pragmatickým účelům, např. signalizace zm ěny tématu, žádosti o pomoc v hovoru, snahy prodloužit svou řeč. Určení funkcí slov, která byla pomocí kvantitativní metody označena za potenciální diskurzní markery, je hlavním těžištěm kapitoly.
Daná slova jsou vybraná tak, aby pokrývala vztah mluvčího ke třem složkám komunikačního procesu: ke sdělení,k posluchači, k organizaci projevu. Analýza v takovém rozměru dosud nebyla pro češtinu provedena.