Příspěvek se zabývá probelmatikou neverbální komunikace v mluvních projevech žáků se zrakovým postižením prizmatem současné inkluzivní jazykové výuky. Pojmenuje některá kritická místa v neřečové komunikaci nevidomých, která jsou dysfunkční právě díky absenci zrakového vjemu, a nahlédne na proces jejich realizace v hodinách českého jazyka.
Vedle samotné produkce se pokusí postihnout také proces percepce neverbálních signálů v interakci s vidomými komunikačními partnery.