Abstrakt
Ve svém příspěvku nejdříve vykresluji, jak je ájurvéda ustavována jako specifické vědění a praxe s důrazem na její legitimizační strategie. Dále pojednávám, jak se u lidí, co se jí zabývají (studenti-praktikující) proměňuje způsob vztahování se sobě samým i k okolnímu světu, kde se zejména zaměřuji na limity této proměny.
Prostřednictvím výzkumu ájurvédské praxe (její reflexe) sleduji strategii vyrovnávání se jedince s rozličnými sociálními (vtělenými) tlaky pozdně moderní společnosti, a ukazuji její limity. Popisovaná strategie je velmi tělocentrické povahy a je uplatňována prostřednictvím holistického (celostního, vztahového, individualizovaného) způsobu zjednávání těla.
Její základna sestává z reformulace toho, co je "dobrý život" (wellbeing). Proto, podobně jako pro množství obchodníků ve wellness průmyslu, přírodní kosmetice, či doplňcích stravy, je pro mě ájurvéda také "pouze" jistou značkou.
Její praxi pojímám jako platformu, na které mohu sledovat různé způsoby re/konstrukce subjektivity - těla - morálky, jako extrémní příklad uplatňování imperativu sebepoznání, sebepéče a sebedisciplinace (pozdně) moderního subjektu.