Regionální identita jako základna konstrukce společné identity českých (československých) Němců ve vlastivědné produkci jizerskohorského regionu
Abstrakt
Na základě zkoumání vlastivědné produkce (Heimatkunden) sleduje tento příspěvek proměny vztahu k regionu v oblasti Frýdlantska, Liberecka a Jablonecka v 19. a na počátku 20. století. Všímá si procesu její postupné nacionalizace, která posléze vyústila ve splynutí s národoveck ým proudem.
Zprostředkovaně tak přispěla ke konstruování jednotné identity Němců žijících v Československu jako politického nástroje pro prosazování autonomního postavení menšiny. Regionální identita se stala platformou, z níž byly čerpány a postupně zformulovány stereotypizované prvky přijatelné a funkční pro celou národnostní menšinu, a které se staly stavebními prvky společné identity.
Vedle nacionalizace hrály významnou roli také další modernizační procesy, zejména industrializace, urbanizace, rozvoj občanské společnosti a samosprávy. Z mnoha témat, jež vlastivědy (Heimatkunden) nabízejí a na nichž lze tento proces demonstrovat, je v příspěvku věnován největší prostor vztahu ke krajině.
Při sledování fyzického aspektu krajiny je ve vlastivědných pracích patrný vývoj od topografického popisu, přes posun důrazu na využití potenciálu krajiny (průmyslové, ale i turistické). Na tomto pozadí postupně došlo ke zformulování stereotypu o německém obyvatelstvu schopném díky pracovitosti a podnikavosti obstát v drsném klimatickém prostředí.
Správní aspekt obsažený ve vlastivědách byl zaměřen k tématům vztahu periferie a centra a samosprávy. Často byl propojen s problematikou osídlení. V souvislosti s ní se pak stále zřetelněji uplatňoval stereotyp Němců jako nositelů kultury a argument práva národní držby.