Příspěvek se zaměřuje na metodickou stránku uměleckohistorické práce J. Neumanna, konkrétně na jeho apropriaci ikonologie, avšak u Neumanna se zřetelem k promýšlení struktury a jedinečnosti uměleckého díla, dalé k jeho rané fázi osvojování si strukturalismu v podobě Mukařovského vlivu.