Abstract
Hilde Dominová (1909-2006) je jednou z velkých německy píšících básnířek židovského původu, kterým se po strašlivé zkušenosti holokaustu podařilo vrátit němčině platnost básnického jazyka. V její nevšední, vstřícné i tajuplné poezii se promítá mnohaletá zkušenost exilu, ale také zkušenost návratu v podobě "posla smíření".
Básnířka si ve své poezii nestěžuje, i když by k tomu měla mnohý důvod. Neapeluje, ačkoli nepřímo vyzývá k zodpovědnému postoji za pomoci jednoduchých prostředků: odvahy a naděje a řeči.
Pojmů, kterým vrací význam - neboť v její poezii nejsou prázdnými slovy. Kniha Jen růže jako opora je prvním knižním výborem tvorby světoznámé německé básnířky v českém jazyce.