Kapitola se zaměřuje na kameramanské postupy ve filmu Král Šumavy (Karel Kachyňa, 1959) především ze dvou hledisek. Prvním je tvůrčí práce fotografa a kameramana Josefa Illíka, který se s režisérem Kachyňou podílel na podstatné části jeho filmografie a který k šumavskému pohraničí bezpochyby přistupoval jako k silnému vizuálnímu tématu.
Druhým aspektem je rozvíjení tohoto tématu v sepětí s ostatními složkami filmu v zájmu ideologie. Analýza konkrétních sekvencí a komparace s technickým scénářem ukazuje, jak se filmová kamera podílela na konstrukci obrazu západní hranice na přelomu 40. a 50. let.