Článek pojednává o specifickém omezení smluvní svobody v oblasti právních vztahů mezi pronajímatelem a nájemcem bytu, a to jak v rovině občanskoprávní, tak v trestněprávní. Občanskoprávní omezení se týkají zejména zákonných ustanovení o zákazu ujednání zkracujících nájemce, zcela zakázaných ujednání, omezení výše kauce či možnosti zvyšování nájemného.
Trestněprávní rozměr řeší oblasti otázek stran zapovězené svémoci pronajímatele, podvodu nájemce na pronajímateli či situace vznikající v důsledku neopuštění bytu nájemcem. Článek prokazuje úzké propojení občanského a trestního práva v řešené věci.