Historie Koreje je podle nejstarších dochovaných písemných pramenů spojena s fenoménem nájezdu pirátů wägu, kteří se na Korejském poloostrově začali objevovat v období Tří království (57 př.n.l. - 668). Přestože jejich původ není jednoznačně potvrzen, obyvatelé napadených států začali útočníky označovat pejorativním v ýrazem wä 倭 - doslova "skřet" nebo "malý člověk", jenž byl běžně užíván pro označení Japonců.
Ovšem za zlatý věk nájezdů lze považovat období kolem pádu mongolské nadvlády na Korejském poloostrově v pozdním Korju (v druhé polovině 14. století). Korejské území se stalo jedním z hlavních cílů rozsáhlých pirátských nájezdů wägu 倭寇, kteří plenili jeho přímořské oblasti, okrádali, unášeli a zabíjeli místní obyvatelstvo, vykrádali komunitní sýpky a kontrolovali námořní obchodní trasy.
V tomto období lze již v některých případech určit výchozí místa nájezdů pirátů na ostrově Cušima a okolních ostrovech. Nově založené království Čosŏn se muselo od svého vzniku s tímto problémem vnitřně vyrovnávat a stát musel vyvinout funkční zahraniční politiku, která mu umožňovala jak prevenci, tak obranu svého obyvatelstva.