Článek se věnuje tématu recentní novelizace azylového a migračního práva Itálie, která vlivem svého geografického umístění v kombinaci s pravidly tzv. dublinského systému představuje pro udržitelnost evropského azylového systému významného hráče. Jeho počínání má faktický dopad zejména na sekundární pohyby žadatelů o mezinárodní ochranu v Evropě a tím dopad na akceschopnost správních orgánů v azylových řízeních v jednotlivých členských státech EU.
V hlavní části článku autor detailně popisuje stěžejní a sporné body předmětné novelizace italského práva. Příspěvek může sloužit jako téma pro detailní diskusi či jako podklad k podrobnějším studiím předmětné materie.