Abstrakt
Příspěvek se zabývá trestněprávními aspekty pojetí škody na veřejném majetku při jeho správě. Úvodem je upozorněno na rozdílné účely institutu škody v civilním a trestním právu. Následně se příspěvek věnuje chápání škody na veřejném majetku.
Jako základ pro stanovení škody vychází z teorie negativní ekonomické bilance. Toto striktně účetní chápání však bez dalšího samo neobstojí, ale je nezbytné jej korigovat a škodu chápat zejména z hledisek protiprávnosti jednání, konkrétně jeho přímých účinků na svěřeném majetku.
V tomto kontextu jsou pak podrobněji rozebrány 4 aspekty nakládání s ve řejným majetkem, které chápání škody výrazněji ovlivňují, tedy otázka veřejného zájmu, účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti. Autoři nakonec dochází k závěru, že záporná ekonomická bilance veřejného majetku může být z hlediska vzniku škody odůvodněna veřejným zájmem.
Stejně tak může být omluvena účelností, efektivností nebo hospodárností záporné bilance pro realizaci veřejného zájmu. Přitom však kritéria účelnosti, efektivnosti ani hospodárnosti nejsou pouhými korektivy, ale jsou také nutnou vlastností jakékoli ekonomické operace s veřejným majetkem.
Ani jedno z těchto kritérií proto nesmí zcela popřít druhé, ale musí být mezi sebou vybalancovány. Jejich konkrétní vyvážení je pak věcí netrestní praxe, protože z hlediska posuzování vzniku škody je podstatná samotná existence těchto tří rozměrů u posuzované dispozice s veřejným majetkem.
Výrazné nerespektování (ignorance) jednoho z uvedených kritérií pak může být posouzeno jako vznik škody. A to i v mimořádných případech bez existence prosté (účetní) záporné ekonomické bilance.