Abstrakt
Příspěvek vychází z ověřené hypotézy teorie procedurální spravedlnosti, že ochota dodržovat zákony (kompliance) je ovlivňována postojem k policii, zejména důvěrou v ni a její vnímanou legitimitou. Zde se zaměříme na představení revidovaného strukturního modelu prediktorů kompliance se zákonem pro ČR (data z šetření Aktér 2015).
Sledujeme zvlášť dopad vnímaného výkonu institucí a obecnějších socio-kulturních proměnných na důvěru v policii, vnímanou policejní legitimitu a komplianci. Mezi institucionální faktory byly zařazeny vn ímaná korupce institucí, riziko postihu, neutralita zákona a spokojenost s prací policie.
Mezi socio-kulturními faktory sledujeme meziosobní důvěru, punitivitu, politickou orientaci a osobní morálku. Předpokládali jsme relativně samostatné (na sebe neredukovatelné) příspěvky obou skupin prediktorů k vnímané policejní legitimitě a přeneseně i ke komplianci se zákonem.
Předpoklad byl odvozen z teorie celoživotního učení, kterou formulovali Mishler a Rose v roce 2001 pro vztah lidí k institucím v postkomunistickém evropském kontextu. Analýza ukázala, že obě skupiny faktorů predikují samostatně důvěru v policii a sdruženě policejní legitimitu.
Na komplianci však měla vliv pouze osobní morálka. Vysvětlením je zřejmě nedostatečná operacionalizace kompliance.