Abstrakt
Cílem textu je posoudit možnost propojení mezi deklarovanou vírou jedinců a jejich vztahem k historii v České republice. Pro anal ýzy byla použita data ze Sociologického výzkumu historického vědomí 2010.
Na základě lineární regrese a tabulkových analýz se ukázalo, že testovaný vztah není tak zřejmý, jak bylo očekáváno. Neprokázal se kauzální vztah mezi postojem k náboženství a skórem z testu historických znalostí.
Tento vztah se ukazuje, že je spíše mediován skrze kulturní kapitál (vzdělání) a socioekonomický status. Stejně tak nevěřící nesplňují očekávání a neinklinují nejvíce k historickému nihilismu, ale k noetickému instrumentalismu i pozitivní afirmaci, avšak liší se v tomto od praktikujících věřících.
U praktikujících věřících se totiž potvrdilo, že inklinují nejvíce k typu historického vědomí označovaného jako pozitivní afirmace. Ukazuje se tak, že praktikující věřící mají pozitivnější vztah k historii než zbylé dvě kategorie.