Abstrakt
V souvislosti s demografickým vývojem, s vývojem tematického okruhu dnešní gerontologie, s aktivitami Světové zdravotnické organizace a dalších institucí vznikaly a etablovaly se koncepce aktivního, zdravého, úspěšného, produktivního, pozitivního "a dalšího" stárnutí a stáří. Hospodářská komise pro Evropu OSN (UNECE) přišla roku 2012 s indexem aktivního stáří (AAI), který umožňuje srovnávání států podle řady indikátorů z oblasti zaměstnanosti, nezávislého, zdravého a bezpečného života, účasti na životě společnosti a podmínek pro aktivní stárnutí.
Přes běžné využívání AAI v odborných a politických analýzách a diskusích vzbudila koncepce a také interpretace AAI také odbornou kritiku. Příspěvek chce ukázat na slabá místa AAI a konfrontovat AAI s různými přístupy k měření kvality života ve stáří.
Definuje pojem individuálního indexu aktivního stáří a naznačuje možnosti jeho zjišťování.