Abstrakt
Od vydání PČP 1993 existují ve 3. osobě plurálu indikativu prézentu aktiva sloves vzoru sází dvě kodifikované podoby: k dříve kodifikované podobě typu sázejí přibyla podoba typu sází. Tato kodifikační úprava však nebyla přijata jednoznačně kladně.
Příčinou je patrně skutečnost, že plurálová varianta typu sází se vyznačuje specifickým souborem vlastností. Konkrétní vlastnosti pak mohou být použity jako argument proti této kodifikační úpravě (o těchto vlastnostech a argumentech pojednává Kapitola 1).
V Kapitole 2 zasazujeme konkurenci obou plurálových variant do kontextu vývoje spisovného jazyka. V gramatikách českého jazyka byla tato konkurence zaznamenána velmi brzy, již ve druhé polovině 16. stolet í.
V Kapitole 3 si klademe otázku, do jaké míry se popisovaná tvaroslovná konkurence projevovala ve školní jazykové výchově - především nás zajímá období před rokem 1993, tedy období, kdy u většiny sloves vzoru sází byla kodifikována pouze varianta typu sázejí, ačkoli tendence k variantě typu sází byla zjevná. V Kapitole 4 představujeme výsledky několika empirických sond: zkoumaný vzorek obsahuje jednak sondy "mediálního" typu (iDNES, Události ČT, Otázky Václava Moravce, Interview ČT24), jednak sondy školní (2. stupeň základních škol, Pedagogická fakulta UK v Praze).
Výsledky sond potvrzují, že konkurence obou plurálových variant je živý proces, přičemž dlouhodobý proces meziparadigmatického vyrovnávání uvnitř 4. prézentní třídy postupně míří k variantě typu sází. Domníváme se, že tento proces je nevratný.
Již v následujících několika desetiletích se varianta typu sází může stát variantou převažující.