Článek přichází s interpretací Platónova podobenství o jeskyni v širším kontextu diskuse o výchově strážců v ideální obci z knih II.-VI. Ústavy. Jeskyně je předvedena jako zpodobení lidské situovanosti ve "světě řeči", kdy sošky nad zídkou, jejichž stíny vězňové sledují, představují různé druhy kulturních výtvorů a artefaktů (resp. vše, co spadá do tzv. múzické výchovy představené ve II. a III. knize: mýty, příběhy; hudební a dramatická díla atd.), neboť právě ty jsou jediným zdrojem pro vytváření mínění (doxa) vězňů.
Filosofie je tedy pokusem o vzestup ke kulturně/jazykově nepodmíněnému světu, jehož náhled se má v ideální obci stát měřítkem pro radikální transformaci kultury (neboli "světa řeči") jako celku.