Abstrakt
Článek se zevrubně zabývá využitím odklonů v praxi státních zastupitelství a soudů. Přitom vychází z pojetí odklonů jako způsobu, jak se ve vhodných případech vyvarovat stigmatizace vyplývající z průběhu trestního řízení a odsuzujícího rozsudku.
Na základě tohoto přístupu rozebírá odklony v širším smyslu, tedy trestní příkaz, dohodu o vině a trestu, podmíněné zastavení trestního stíhání spolu s podmíněným odložením návrhu na potrestání a schválení narovnání (odstoupení od trestního stíhání ve věcech mladistvých v podstatě jen zmiňuje). Příspěvek se snaží na základě vlastních praktických poznatků autorů, ale i proběhlých seminářů pořádaných Nejvyšším soudem a Nejvyšším státním zastupitelstvím identifikovat příčinu nedostatečného využívání odklonů, kterou je podle zjištění autorů jednoznačně konzervativní smýšlení soudců a státních zástupců, v důsledku kterého se nadužívá trestní příkaz (nadpoloviční většina věcí) a z ostatních odklonů se poněkud více využívá jen podmíněné zastavení trestního stíhání.
Ostatní odklony jsou aplikovány jen sporadicky. Rezervy je třeba spatřovat s ohledem na míru typové závažností deliktu výhradně v přístupu praxe, nikoli '' nedostatečnosti zákonného katalogu deliktů.
Vedle praktických přístupů k jednotlivým odklonům se autoři věnují i návrhům na legislativní změny přicházející v úvahu, z nichž některé byly již zařazeny na základě výsledků uvedených seminářů do zpracovaných novelizací Ministerstvem spravedlnosti i skupinou poslanců. Další změny odklonů lze očekávat v souvislostí s připravovaným novým trestním řádem, neboť podle názoru autorů dosavadní přístupy praxe k odklonům ne zcela odpovídají zamýšleným cílům.