Rytmus jako proměna na základě opakování a potřeba její variace: k Whiteheadově pojetí estetické zkušenosti s uměním
Abstrakt
Ve studii sledujeme pojetí povahy rytmického uspořádání a jeho působivosti v úvahách Alfreda Northe Whiteheada. Ukazujeme, že rytmus je Whiteheadem pochopen jako prostředek zabraňující úpadku, který se jeví na jedné straně jako neuchopitelná různost a na straně druhé jako prostá jednotvárnost opakovaní.
V této souvislosti sledujeme Whiteheadovo pojetí rytmu jako spojení stejnosti a novosti. Zároveň se však obracíme k otázce po udržení působivosti rytmu.
Za pomoci některých příbuzných úvah Henriho Bergsona poukazujeme na to, že ve Whiteheadově pojetí je toto udržení spojeno s variací, s proměnou přidanou k rytmickému uspořádání. Zároveň se však ukazuje, že toto experimentování nemůže oživovat působnost určité harmonie donekonečna.
Je tedy zapotřebí dobrodružného postupu k nalezení nové harmonie. Ve vztahu k určitému rytmickému uspořádání se dá říci, že v situaci vyčerpání možností jeho proměn, kterými je udržována jeho působivost, je zapotřebí dané uspořádaná opustit a nastolit nové.