Abstrakt
Rozdíl mezi očekáváním a realitou v léčbě schizofrenie lze nazvat nenaplněnými potřebami ("unmet needs"). V rámci farmakologické léčby se jedná o problematickou adherenci, nežádoucí účinky (snášenlivost), nízkou účinnost antipsychotik na konkrétní symptomy, zejména negativní, kognitivní a depresivní příznaky.
Pokud je naším cílem v léčbě schizofrenie dosažení úzdravy v podobě sociálního fungování, pak jsou nedostatečné možnosti zlepšení negativních příznaků učebnicovým příkladem nenaplněné potřeby. Účinnost antipsychotik na negativní příznaky je obecně nízká. Nadějně se v této oblasti jeví kariprazin, nový parciální agonista D2/D3 receptorů s preferenční vazbou k D3 receptorům.
V Evropě je registrován pro léčbu schizofrenie u dospělých. Účinnost kariprazinu byla prokázána na akutní příznaky schizofrenie i v prevenci relapsu při dlouhodobé léčbě. Navíc v půlroční studii zaměřené na léčbu převládajících (predominantních) negativních příznaků schizofrenie byl kariprazin významně účinnější než risperidon jak v redukci primárních negativních symptomů, tak ve zlepšení psychosociálního fungování pacientů.
Krátkodobá i dlouhodobá snášenlivost kariprazinu byla velmi dobrá, většina nežádoucích účinků byla mírné nebo střední intenzity. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patřily akatízie a EPS, které ve většině případů nevedly k vysazení medikace.
Kariprazin má minimální vliv na změnu hmotnosti, je metabolicky neutrální, nezvyšuje hladinu prolaktinu a nemá sedativní efekt. Jedná se o účinné antipsychotikum s dobrou snášenlivostí, které lze navíc využít pro léčbu převládajících negativních příznaků schizofrenie.
Vzhledem k jeho receptorovému působení lze navíc předpokládat i jeho využití u jiných nenaplněných potřeb v léčbě schizofrenie.