ORL se nejčastěji zabývá podjednotkami se vztahem k horním dýchacím cestám, tedy především chrápáním a obstrukční spánkovou apnoí (OSA). Prevalence OSA v populaci je odhadována v rozmezí 14-49 % u mužů a 5-30 % u žen, což ji činí nejčastější poruchou spánku v populaci.
Za zlatý standard v léčbě OSA se považuje léčba přetlakem v dýchacích cestách (PAP). Výhodou této léčby je jednoznačně její efektivita, která se pohybuje okolo 90 % z hlediska odstranění dechových pauz, nevýhodou zůstává její poměrně nízká tolerance pacientem.
Spánková chirurgie se primárně užívá k odstranění chrápání a u lehčích případů OSA. Účinnost většiny chirurgických postupů je podstatně nižší než účinnost léčby přetlakem v dýchacích cestách, nicméně výsledky chirurgické léčby se projeví vždy, když pacient usne, zatímco PAP l éčba vyžaduje jeho aktivní spolupráci, proto dává mnoho pacientů i přes deklarovanou nižší úspěšnost přednost spánkové chirurgii.