Tento příspěvek je zaměřen na dopad judikatury Soudního dvora EU na koncepci práva na osobní bezpečnost, které je zmíněno v čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 6 Listiny základních práv EU. Výklad práva na osobní bezpečnost je sporný.
V svém rozsudku z února 2016 SDEU naznačil, že čl. 6 LZPEU lze odvozovat subjektivní právo na bezpečnost. SDEU však svoji koncepci individuálního práva na bezpečnost líže nespecifikoval.
V tomto příspěvku se zaměřujeme na vymezení bezpečnosti jako individuálního i kolektivního práva a na vztah příslušné judikatury SDEU a ESLP. Také se věnujeme otázce, zda lze právo na bezpečnost uchopit jako absolutní právo.