Text se věnuje výchovnému potenciálu dokumentárního filmu, a to nikoliv jako druhu kinematografie, ale jako didaktickému nástroji. Pomíjí vzdělávací principy sdělování a obsahů filmem, zaměřuje se naopak na didaktické postupy při vzniku filmu, reflektuje tedy filmové vzdělávání filmových amatérů i profesionálů.
Na jednotlivých fázích vzniku filmu charakterizuje tvůrčí problémy, které před adeptem filmu/tvůrcem filmu stojí a jejichž řešení může přispět k osobnostnímu rozvoji autora, až k autoterapii.