Článek se zabývá otázkou, jakou roli měl tradiční mnišský závazek k fyzické práci v rámci benediktinské a franti škánské tradice v jejích počátcích ve 13. století. Snaží se postihnout, jakých cílů měla práce v obou pojetích dosahovat.
Na základě komparace představuje odlišné ideové základy pracovní praxe mezi oběma tradicemi, které se v případě Řádu menších bratří zásadně promítly do tvářnosti jeho působení ve společnosti. Pro minority se práce stala v prvé řadě službou, a to nejenom vlastní komunitě, ale i ostatní společnosti.