Studie se zaměřuje na zkoumání panstv í sasko-lauenburských princezen v rámci diskuze o barokních rezidencích a barokní krajinotvorbě. Pro sídla těchto šlechtičen je typické komponované okolí v rámci města či městečka, případně přilehlé otevřené krajiny.
Princezny vyjadřovaly svou sociální moc skrze vybrané symboly (obvykle spojené s katolickou zbožností) a legitimizovaly tak své postavení v předmoderní patriarchální společnosti. Jejich stavební aktivity díky tomu patří k těm nejzajímavějším v rámci barokních Čech.