Úvod: V České republice probíhá řadu desetiletí systematické ortopedické vyšetřování kyčlí novorozenců. Záměrem je zabránit časnou léčbou kyčelní dysplázie v kojeneckém věku vývoji deformity kloubu, vedoucí v dospělosti k rozvoji degenerativních změn kyčle.
Cílem práce je prokázat efekt péče o dětské kyčle na základě analýzy dat českého Národního registru kloubních náhrad. Materiál a metoda: Národní registr kloubních náhrad zahrnuje informace o implantaci endoprotéz kyčle za posledních 15 let, zatímco screening je prováděn již téměř 60 let.
Provedli jsme analýzu dat z registru kloubních náhrad, porovnání indikačních skupin podle diagnózy v jednotlivých věkových kategoriích a v jednotlivých létech. Získaná data jsme korelovali se systémem vyšetřování novorozeneckých kyčlí v době, kdy se léčené generace pacientů narodily.
Výsledky: V Národním registru kloubních náhrad v letech 2003-2017 bylo provedeno 174 515 primoimplantací totálních náhrad kyčelního kloubu, pro úplnou luxaci kyčle na podkladě dysplázie bylo implantováno 345 totálních endoprotéz (0,19 %), pro postdysplastickou artrózu 14 139 náhrad (8,10 %). Porovnáním mezi obdobími 2005-2007 a 2015-2017 jsme zdokumentovali téměř poloviční pokles počtu endoprotéz implantovaných pro luxaci kyčle.
Navíc pouze 8 z 345 luxovaných kyčlí bylo endoprotézou operováno u pacientů, kteří se narodili v období celoplošného screeningu. Klesl i podíl endoprotéz pro postdysplastickou koxartrózu - v období 2005-2007 bylo implantováno 2692 z 28 525 endoprotéz kyčle (9,44 %), zatímco v letech 2015-2017 bylo operováno 3 285 ze 46 228 kyčlí (7,11 %).
Tento pokles je statisticky významný (p<0,001, OR 1,34). Diskuze: Efektivita a úspěšnost sonografie vedla ve střední Evropě k tak rychlému rozšíření sonografického sledování novorozeneckých kyčlí, že nedošlo k vytvoření srovnávacích studií k potvrzení tohoto konceptu (jak to z dnes vyžaduje evidence-based-medicine).
To se pak stalo zdrojem nepochopení a terčem kritiky především v zámořské literatuře. Ti, kdo se sonografickému sledování věnují, pak cítí, že vytváření prospektivních randomizovaných studií ohledně (ne)léčby při sonografické detekci je dnes eticky nepřijatelné.
Při hledání jiného způsobu potvrzení efektivity celoplošného screeningu se osvědčila detailní analýza dat z registru endoprotéz kyčle. Závěr: Nízký počet endoprotéz provedených v české populaci pro luxaci kyčelního kloubu prezentovaný v Národním registru kloubních náhrad svědčí o úspěšnosti probíhajícího systému vyšetřování novorozenců; výsledky jsou vizitkou úspěšné léčby luxace kyčle v dětském věku.
Potvrzujeme stále klesající podíl pacientů v populaci indikovaných ke kyčelní náhradě pro postdysplastickou koxartrózu. Předmětem dalšího sledování bude vývoj v následujících desetiletích, kdy lze očekávat pozitivní vliv sonograficky sledované léčby.