Mezi první právní předpisy, přijaté 14. listopadu 1918 nově vytvořeným revolučním Národním shromážděním, se řadí zákon č. 61/1918 Sb., jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly. Původně měl mít symbolický a slavnostní cLmkter a neobsahoval proto sankce, ty však byly doplněny již zanedlouho, v roce 1920 (zákonem č. 243).
Přestupky neoprávněného užívání šlechtictví či naznačování bývalého šlechtictví měly být nadále stíhány v českých zemích soudy a na Slovensku správnímu úřady. Rozsah příslušné delikvence zůstává výzvou pro další bádání, jen pomyslnou špičku ledovce představují případy, které v poslední instanci řešil Nejvyšší správní soud.
V příslušném archivním souboru je dochováno sedm jeho rozhodnutí, z nichž se ale pouze tři skutečně týkají uvedených přestupků - v dalších třech byla napadena rozhodnutí správní, odvolávající se na porušení dvorského dekretu z roku 1826, upravujícího legální užívání jmen a možnosti jejich změny. Poslední (avšak chronologicky první) kauza byla svou podstatou kompetenční.
Předkládaná studie si klade za cíl rekapitulovat obsah jednotlivých případů, zhodnotit příslušná rozhodnutí a formulovat některé obecnější teze, jež mohou být prověřovány dalším bádáním o těchto otázkách.