Abstrakt
Cílem článku je přispět k výzkumu vzdělanostních nerovností v Českém vzdělávacím systému analýzou vzdělanostních aspirací žáků v závěru povinného vzdělávání a faktorů podmiňujících jejich úspěšnost při přechodu do maturitního studia. Po ukončení 9. ročníku základní školy žáci volí mezi třemi typy vzdělávacích programů s velmi odlišnými kurikuly: gymnáziem, středním odborným vzděláním s maturitou a středním odborným vzděláním bez maturity.
Rozhodnut í o volbě programu je záležitostí rodiny, škola do něj zpravidla vstupuje minimálně. Článek si klade za cíl zjistit, do jaké míry jsou aspirace na maturitní studium a úspěšnost při přechodu do maturitního studia ovlivněny vědomostmi žáků, jejich školním prospěchem a socioekonomickým statusem. Dále zjišťuje, do jaké míry jsou aspirace na maturitní studium podmíněny pocitem akademického zmaru a vztahem ke škole.
Kanalýzám byla využita data získaná v roce 2003 v rámci výzkumu PISA-L od 5182 žáků 9. ročníku a data získaná v rámci výzkumu CLoSE (Czech Longitudinal Study of Education) v roce 2016 od 4489 žáků 9. ročníků. Logistická regrese ukázala, že rodinné zázemí je významným prediktorem jak aspirací na maturitní studium, tak úspěšnosti při vstupu do maturitního studia i při zohlednění studijních výsledků žáků.
To znamená, že žáci pocházející z rodin s nižším socioekonomickým statusem jsou znevýhodněni v přístupu k maturitnímu studiu, i když mají stejný prospěch a stejné vědomosti jako jejich vrstevníci pocházející z rodin s vyšším socioekonomickým statusem. Ukázala rovněž, že aspirace na studium nematuritního oboru nejsou podmíněny negativními vztahy ke škole ani pocity akademického zmaru.