Kapitola představuje hermeneutiku, jíž Efrém Syrský interpretuje biblické texty ve svých Hymnech o ráji. Zvláštní pozornost je věnována terminologii syrského výrazu "rázá" a jeho vícevrstevnatému pojetí "tajemství".
Dále se kapitola zabývá teologickými otázkam, jako je účel a cíl stvoření člověka, funkce rajského stromu poznání, a Efrémův oblíbený obraz oděvu a oblékání. Z textu vyplývá závěr, že ráj je pro Efréma pojem kosmologický, soteriologický a eschatologický.