Autor se zabývá právní flexibilitou jako jedním z principů křesťanského práva. Poukazuje na uplatňování nástrojů pružnosti práva typických jak pro kanonické právo katolické církve, tak pro právní řád Českobratrské církve evangelické.
Všechny nástroje právní flexibility mají týž účinek: uvolňují základní (první) pravidlo, místo něhož může příp. nastoupit pravidlo záložní (druhé), aby byla v individuálním případě zmírněna, příp. odstraněna tvrdost nebo přísnost církevního práva a bylo tak dosaženo jeho účelu. Autor vyjadřuje své přesvědčení, že myšlenka křesťanského práva, s níž přichází Norman Doe z Cardiffu se svými spolupracovníky, si zaslouží pozornost i místní reinterpretaci, a to nejenom v České republice.